Okresní městská hra 2017 – Po stopách Jana Žižky

Pojďte si poslechnout příběh z dávných dob, kdy břehy řek nebyly přemostěny, kdy lidé neznali počítače, z města do města se přemisťovali pomocí koní nebo pěšky, nebojovali pomocí jaderných zbraní, ale jen pomocí palcátů.

V jednom malém městě ležícím na levém břehu Labe se přihodil příběh, který Vám budeme nyní vyprávět.

22.listopadu 1423 poslal hejtman Jan Hvězda z Vícemilic a kněz Ambrož Hradecký Janu Žižkovi zprávu s velice závažným obsahem: „Pán Bůh všemohoucí rač býti s tebou, se všemi bratřími věrnými i s námi hříšnými svou svatou milostí. Bratře Žižko i naši bratří nejmilejší! Věz, že jsme jednoho z Opočenských strany zajali, vězně dosti znamenitého, který nás bezpečně zpravil, že již jeden jest s tebou ve vojsku, kterýž tě má zamordovati, a za to má ještě 30 kop grošů vzíti a již 10 kop hotových vzal.“

Těžce naštvaný bratr Žižka se rozhodl, že to tak nenechá, že takový čin si volá o pomstu přímo až do nebes. Nikdy nedopřál klid nikomu, kdo proti němu vystoupil. Odvetou tedy sledoval Žižka několik cílů současně, a podle toho i jednal. Z Plzeňska se rychle stáhl do Hradce. Tam strávil poslední Vánoce svého života přípravou na lednovou ofenzívu. Hned po Novém roce pak vyrazil směrem na Českou Skalici. V den Zjevení Páně“ (tedy 6. ledna) porazil bratr Žižka s Hradeckými ve Skalici u Jaroměře pana Jana Červenohorského, pana Arnošta z Černčic a pana Jana Městeckého z Opočna; některé z jeho lidí pobil a některé zajal.

Z východních Čech si to hejtman Žižka namířil na jihozápad. Na Žižkovu stranu se přidaly Domažlice, a po nich i Klatovy a Sušice. Aby toho nebylo ještě dost, otevřely slepému vojevůdci svoje brány Žatec a Louny, které patřily doposud k pražským spojencům. Žižkův svaz sílil, což způsobilo nejen jeho přitažlivý program, ale i paktování umírněných husitů s katolíky. Ale ani jeho nepřátelé nespali. Odhadli přesně okamžik, kdy se Žižka bude vracet se svým nepočetným vojskem do východních Čech.

V tu chvíli udeřili. Téhož roku před Svatým Duchem oblehli Žižku v Kostelci nad Labem Pražané. Zdálo se, že se Žižka nacházel ve veliké tísni, tedy alespoň protivníci pokládali zkázu jeho za jistou. Řeka Labe, její ramena a přítoky obklopovaly městečko ze tří stran, všechny přístupové cesty pečlivě hlídalo vojsko svatohavelské koalice.

V ranních hodinách 3. června 1424 proklouzl z Kostelce muž. Nikdo ho nezpozoroval. Směřoval na Poděbrady. Na koni se tato vzdálenost dala snadno urazit během dne. I pěšky ji bylo za usilovného nasazení těžké zvládnout. Kdy Žižkův posel na poděbradský hrad dorazil, není známo, nejpozději však už 4. června ráno po probuzení věděl čelný husitský šlechtic Hynek z Poděbrad, že vojsku slepého hejtmana hrozí smrtelné nebezpečí. Jeho jezdci se vyhoupli do sedel a po pravém břehu Labe se opatrně blížili ke Kostelci. Přiblížit se k městu ovšem mohli až za úplné tmy. Moment překvapení hrál v jejich riskantním plánu hlavní roli. Většina Žižkových nepřátel zaujala postavení na levém břehu, tedy tam, kde se rozkládalo městečko. Pravý břeh hlídala pouze vyčleněná skupina. Nebylo pravděpodobné, že by se Žižka pokusil probít právě přes široký vodní tok.

Situaci jako vystřiženou z akčního filmu přibližuje historik Petr Čornej: „Noc se již přehoupla do své druhé poloviny, ale ráno bylo ještě daleko. Hynkovi z Poděbrad kolovala v žilách dobrodružná krev a riskantní akce miloval. Jeho lidé se neslyšně přiblížili k nepočetnému oddílu střežícímu pravý břeh a bleskurychle na něj udeřili. Překvapení vyšlo dokonale. Než se kdokoli stačil vzpamatovat, Žižkovo vojsko prchalo i s nezbytnými vozy z Kostelce na druhou stranu řeky. Tam rychle zformovalo své šiky a vydalo se na cestu k Poděbradům.“ Zklamání a rozladění svatohavelských spojenců muselo být obrovské. Co teď? Zaútočit přímo přes řeku nemohli, a tak se rozhodli postupovat souběžně se Žižkou, ovšem po protilehlém břehu. Vesničanům v Polabí se naskytlo takové zvláštní divadlo: Po pravém břehu táhlo Žižkovo vojsko a na protější straně rozzuřené oddíly jeho protivníků.
Pronásledování však netrvalo dlouho. Žižkovi nepřátelé se brzy dostali na pravý břeh a octli se slepému vojevůdci v patách. „Dramatická honička však ještě zdaleka neskončila. Žižkův náskok byl minimální, v otevřené, rovinaté krajině se nepříteli postavit nemohl a k sestavení vozové hradby mu chyběl dostatek času. Ostatně, kdoví, zda by mu v nepříhodném terénu byla něco platná. Se spásným nápadem přišel v nejvyšší nouzi Hynek z Poděbrad.“ Zkusil s protivníky vyjednávat, čímž je chtěl alespoň trochu zdržet. Šlechtici z druhé strany nebyli proti. Zasedli s panem Hynkem a rokovali – snad o podmínkách příměří. Zatím však Žižka se svými lidmi přešel Labe a získal opět předstih. Rozčilení vyjednavači svatohavelské koalice, ti se už s poděbradským pánem nevybavovali, prostě ho zajali a poslali pod dozorem do Nymburka. Žižka již věděl, co udělá. Vyhne se obloukem Kolínu i Kutné Hoře a zamíří do Čáslavi. S jejím opevněním měl nedávno dobrou zkušenost. Dopoledne 7. června ještě věřil, že do Čáslavi unikne. Brzy nato mu však hlídky sdělily, že se jeho náskok znovu výrazně ztenčil.

Začala porada. Žižkovi radil Hvězda z Vícemilic, řečený Bzdinka, čáslavský hejtman Jan Roháč z Dubé a ještě Viktorin z Poděbrad a Kunštátu, Hynkův bratr. Žižka si při poslechu jejich slov vybavoval terén aspoň ve svých vzpomínkách a představách. Nakonec dal pravdu Bzdinkovi: „Nebudeme pokoušet osud a hnát se do Čáslavi v šiku, který je snadno napadnutelný. Postavíme se nepříteli ve vesnici Malešov.“

Žižka zaútočil a pobil pronásledovatele. Poraženým nezbývalo než utíkat údolím Vrchlice, po cestách a pěšinkách, vedoucích k Bykáni, Chlístovicům a Týništi. Ve středu před svatým Duchem 7. června roku 1424 Žižka zvítězil, pobral jim děla, vozy, zbraně i výstroj, i přesto, že už byl na obě oči slepý. Padlo tu mnoho měšťanů z Prahy a rytířů. Říká se, že tu pobili přes 1400 lidí. Z toho 1200 mrtvých na straně poražených.

V Praze vypukl ještě větší nářek než po porážce u Mostu. Ten starý lišák vybojoval jednu ze svých největších bitev a udělil tak tvrdou lekci všem, kteří ho chtěli přemistrovat. Ten snad už pětašedesátiletý slepec byl nejmocnějším mužem v zemi. Generální zkouška na bitvu u Lipan propadla na celé čáře. „Hned ten den vtrhl Žižka do Kutné Hory a dobyl město prvním útokem.“

Po Kutné Hoře si ještě Žižka podrobil Kouřim, obsadil Český Brod a Nymburk, a pak oprášil svůj předešlý záměr a namířil si to k Plzni. Dá se souditi, že někde u Živohoště, nedaleko Knína, přešel přes Vltavu a táhl s největší rychlostí. Již asi týden po bitvě u Malešova nacházel se v krajině mezi Plzní a Klatovy, kde podobně jako předtím v kraji hradeckém spálil množství vsí a městeček strany protivné. V pomstu vypálil předměstí Klatov a několik vesnic a všecky mlýny na půl míle cesty okolo města. Pak se s vojskem svým uchýlil do Žatce. Ale vypalování na západu Čech, to nebylo to hlavní, co měl Žižka na práci. Vítězství u Malešova především otevřelo Žižkovi cestu na Prahu.

V srpnu stanul před branami hlavního města na Špitálském poli. Žižka připravoval vše k obléhání města. K tomu však nedošlo. Jan z Rokycan se souhlasem pražských měšťanů, odebral se do Žižkova tábora a smířil Žižku s městem Pražským. Dne 11. října 1424, kdesi pod hradem Přibyslaví, na poli, které pak dostalo jméno „Žižkovo,“ největší z českých válečníků náhle zemřel.

http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_praha/_zprava/218992

Příspěvek byl publikován v rubrice okresní akce. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.